středa 28. října 2015

Bilancuju. Nebo balancuju???

Přesně dva měsíce co jsem se tady neukázala. Ne že by mě blogování přestalo bavit, jak by se mohlo zdát z počtu letošních příspěvků. Ale letos toho bylo opravdu hodně a poslední dobou až moc... Nebyl čas, když byl tak nebyla pozitivní mysl, a když bylo oboje tak nebylo na čem psát (bo můj comp a hlavně všechny fotky v něm si odnesli zloději).  

Když si teď projíždím fotky na Instagramu, všechno krásně plynulo, přání se plnila, na realizaci dalších se pracovalo, vše klapalo jak švýcarské hodinky. Sice nebyl moc čas na lelkování pod olivovníkem ani na sklenku růžového ve stínu platanů s přáteli ale dny byly pozitivně vyplněné do poslední minuty, spousta malých každodenních radostí, rozjetých projektů a vydařených akcí, obohacujících blízkých i dalekých cest, krásných setkání... Prostě život! Chce se mi dodat bájo život 

13. červenec. A ani to nebyl pátek... Už navždy bude pro mne milníkem před a po. Do té doby jsem si spokojeně (ač hekticky) žila svůj vysněný provensálský sen, poté se to vše začalo bortit, jedna smutná zpráva následovala špatnou až se to černé období vyhrotilo v radikální změny 15. října. Kdyby mi někdo před třemi měsíci řekl, kolik se toho za 90 dní semele, co vše budu muset rozdýchávat, jaký to bude mít dopad a kam mě to nakonec zavane, asi stopro bych na něj nevěřícně zírala a klepala si na hlavu...  

Vyhnána z ráje, snažím se vidět pozitiva i tam kde nejsou nebo se zdají nebýt. Ač srdénko to nebere, snažím se to rozumně vysvětlit hlavince. Aby pochopila. Aby akceptovala co srdce přijmout nechce. Že by mohlo být ještě hůř. Že není všem dnům konec. Že nejsem sama. Že mám kolem sebe spoustu srdcí na dlani, která na mě myslí a podporují  

Největší radost mám, že mám sladký diplom v kapse a jsem hrdá členka Cechu cukrářů ღ
Našeho přímořského apartmánu jsem si letos vůbec neužila, zato mě moc těší že naši hosté u nás strávili krásnou dovolenou, provoněnou levandulí a zalitou sluncem, od jara do podzimu! 
O to víc jsem si užívala naší chalupy ve Verdonských horách 
Cest bylo víc něž dost, doma jsem se ani ohřát nestihla, kufry ostatně také ne :-) Některé byly pracovní (Cannes, Paříž, Barcelona, Madrid), jiné sportovní (Nice, Ubaye, Millau), za nejlepší marmeládou (Miláno), jedna včelařská (Dordogne) a na pár štací jsem si dala repete. Jenom na Kubu a Reunion se nedostalo, místo toho jsem si střihla Mexiko a českou Vysočinu   
Dvakrát jsem se stala členkou dánského dream teamu Hubsch, stihla proletět trendy na Maison et Objet, toulat se po pařížských ulicích a ochutnávat v nejvyhlášenějších cukrárnách co město na Seině má. 
Ve Španělsku jsem byla jako doma. Střídavě pilovala řemeslo u knihařského mistra v Madridu a nořila se do diplomatických vod v Barceloně. Ač tam či tam, vždy řádně prokládáno tapas, churos, sangria y mucho más :-) Koho by ještě nedávno napadlo, že tu BUDU doma??? Mě rozhodně ne!! 
Na marmoškovou show s Blankou Milfaitovou na Expo v Miláně jsem se moc těšila. Málem to nedopadlo, onen 13. červenec zatřásl mým životem... Ale nakonec jsem to dala! Na zdraví ostravsko-šumavsko-provensálského dream teamu :-)   
Mexiko. Moc malá cena útěchy za vysněnou Kubu, protkaná strastmi,..
O tom ale až příště ;-)
Návraty na chaloupku u lesa a do voňavé kuchyně, v kruhu těch nejbližších, jsou nejkrásnější cesty ever ღ ღ  
Ani cesty po Provence nezůstaly ochuzeny! Celé jaro a léto jsem jezdila levandulovým krajem křížem krážem a účastnila se se svým ateliérem Cigale & Olive skvělých akcí, prodejních výstav a workshopů zaměřených  na řemeslnou výrobu Handmade in Provence. Velmi náročné v mnoha ohledech ale skvělá zpětná vazba se zákazníky!
Z ateliéru Cigale Olive. Radost největší  
Velikánskou radost jsem měla ze dvou krásných rozhovorů pro Svět ženy 
* * * *


Není toho málo. Za půl roku jsem toho hodně stihla, objevila, dokázala a bude na čem stavět dál!  
Sny se plní, stačí si přeci hodně přát. A já si přeju. 
Přeju si z celého srdce 


_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

11 komentářů:

  1. Přes všechno těžké jsi měla zajímavé léto... moc držím palce, aby to špatné bylo vyváženo novým dobrým... a přeji hlavně to zdraví :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Aný, ty si tak neuveriteľne silná žena, už som ti raz kdesi napísala, že ja by som už sedela s depkou v kúte a len tak by som sa nevyhrabala. Si mojou veľkou inšpiráciou, obdivujem ťa, ako to všetko zvládaš. Moc moc držím päste, aby si bola zdravá a svoj sen si postavila znovu :) Posielam na ďiaľku mocné objatie, nech všetko ide tak, ako si to želáš ;) cmuk <3

    OdpovědětVymazat
  3. Zdeni, co napsat....opravdu sis letos moc hezkého užila, ale bohužel i toho zlého prožila.
    Mě by hráblo, kdybych díky zlodějům přišla o fotky. Ještě štěstí, že je máš na Instagramu.
    Moc ráda Tě "sleduju" a díky Tobě jsem procestovala kus světa. Sice prstem po mapě, ale i tak, DÍKY.
    Držím palce, jsi bojovnice, Ty to dáš.... hlavně ať zdraví slouží. El.

    OdpovědětVymazat
  4. To je víc než plodný půlrok a radost a životní energie z příspěvku víc než sálá. Fandím!

    OdpovědětVymazat
  5. Zdeni, neviem co povedat, takto zo strany cloveka, ktory pozera fotodokumentaciu mame pocit, ze si mala nadherne leto, plne krasnych a neuveritelnych zazitkov. Co sa za tymi fotkami skryva v zakulisi a kolko Ta ten usmev stoji vies len Ty, ale zda sa, ze si to ustala a snad uz bude len lepsie!

    OdpovědětVymazat
  6. Zdeni, jsi pro mě prototypem člověka, který žije podle hesla: co tě nezabije, to tě posílí!
    Moc ti přeji, aby ti život nachystal hodně šťastných a příjemných dní!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to jsme dvě, mě rok 2015 naložil jen to nejhorší co může být a podle tvého blogu (za tu dobu co ho čtu), konstatuji, že tě také jen tak něco nepoloží na lopatky:-)!
    Prostě musíme jít naší cestou osudu dál a pokud možno stále s chutí poznávat nové věci, nové lidi.
    Nebudeš náhodou v Paříži na "le salon du Do It Yourself"?

    OdpovědětVymazat
  8. Zdeni, špatné věci se dějí proto, abychom si vážili těch krásných ..... držím palečky, ať to všechno ustojíš a je zase líp ..... Marki

    OdpovědětVymazat
  9. Našla jsem Vás až teď a nestíhám to všechno pobrat. Kdyby jste byla chlap, tak řeknu, že jste superman... To všechno se prostě stihnout nedá. Tak držím moc palce ať se daří. Budu to tady kontrolovat ;-). Petra

    OdpovědětVymazat
  10. Fí ha !
    Tak to je tempo, život...,držte si klobúky !
    A nech sa darí :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Je viens de lire ça et j'adore tout ce que tu as écrit! Bravo!
    http://yellowhouseideas.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat

Tento dialog je pro mne provensálským kořením - dodá blogu chuť a šťávu ;-)

PS: pokud nejste blogo-webo nadšenci, můžete komentovat pod rubrikou "Anonymní". Palec zde ovšem neotisknete, vaše jméno či pseudonym ano ;-)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...